EGO JE NEPŘÍTEL - MÝTUS, KTERÉHO JE POTŘEBA SE PUSTIT...
07.01.2026 14:17
Většina ezoterický knih dnešní doby radila a stále radí, jak zničit ego nebo jako ho potlačit, ale jde o vytvořený mýtus, kterého se zejména nově probouzející a nevědomé duše chytnou a snaží se za každých okolní zbavit... V domnění, že nastoupily na správnou duchovní cestu... A tento vytvořený mýtus se zakořenil natolik, že je stále víc a víc lidí, kteří tomu podléhají, ale neuvědomují si, že ve skutečnosti ničí sami sebe, svou přirozenou individualitu, zabíjí v sobě spontánnost a zároveň ničí osobnost duše... Každá duše při svém zrodu dostala do vínku ego, protože ego je osobnost, je to vnitřní dítě duše, je to její nezaměnitelná součást... Ego tedy nejde zcela zničit ani ho na sílu potlačovat, ale lze s ním pracovat a mít snahu ho přetransformovávat ve své vyšší Já a a ve Vyšší vůli, tedy přijmout ho, nebránit se mu, ale nezneužívat ho ve svůj vlastní prospěch... Klíčovým se tak stává docílit rovnováhy, tedy umět s ním správně pracovat, ne ho mít snahu zničit... U probouzejících, nevědomých duší se to většinou ze začátku stává nevědomě, ale s postupem času se z toho stává vědomá zbraň, se kterou nedokáží správně zacházet...
Ego jako takové za normálních okolností vůbec špatné není a už vůbec ne škodlivé, pokud se využívá a používá v rozumné míře a jako nástroj podpory vlastního duchovního i životního rozvoje /pokora, vděčnost, optimismus, radost, nezištná pomoc, naslouchání nebo soucítění, podpora sebevědomí a sebedůvěry v překonávání výzev a nástrah života/...
Jeho škodlivost narůstá v momentech, kdy do něj protlačujeme vlastní zájmy, pozornost, mocichtivost či ziskuchtivost... Toto jsou faktory extrémního ega, pokud k tomu ještě připočteme pýchu, přílišnou dravost, soutěživost, snahu nad druhými vyhrávat, manipulaci, sobeckost, lhostejnost... Méně zátěžovými, avšak také škodlivými prvky jsou nereálná očekávání, falešné jistoty a představy, srovnávání minulosti se současností, anebo potřeba neustále něco dělat, někde být, což je podmiňováno strachem a únikem před sebou samým... Lehčí formy jsou např. ve formě nošených masek u osob, které mají nízké sebevědomí a sebedůvěru a právě tímto způsobem mají potřebu dokazovat druhým svou vnitřní sílu i sebejistotu, byť předstíranou...
U probouzejících se duší, nacházejících se v dalších fázích otevírání a rozvíjení své duchovní cesty a podstaty tak dochází k postupné škodlivosti ega i přesto, že ze začátku bylo vše pojato s dobrým úmyslem... Proto je zcela holý nesmysl a zbytečnost být za každou cenu radostný, optimistický, protože i to se začne vymykat kontrole z pocitu vlastní nepostradatelnosti a důležitosti, že druhým pomáhají a z dobře míněného záměru se stává špatný vliv ega ve formě nevyžádaných rad, pomoci či vměšování se do životů druhých, což ale zpětně přináší frustraci a pocit "oběti", obviňujících druhé... Ale i tady jde o snahu potlačovat v sobě vlastní prožívané životní překážky, nezdary a zejména potom vztahové problémy či vyhýbání se negativním zprávám, protože věří, že svým pozitivním přístupem pomáhají druhým v jejich utrpení a životech... Takové osoby ihned rozpoznáte v podobě neustálých úsměvů na rtech, z přílišného přesvědčení, že vše je zalité sluncem a obviňování druhých z pesimismu a negativity, kde tím narůstá vlastní duchovní pýcha, arogance a sebestřednost, což jsou znaky naprosté ztráty vlastní soudnosti... Tedy prosazování sebe samého na úkor druhých, což se také projevuje častým zmiňováním a omíláním stále stejných duchovních pouček, mouder, citátů jako naučených manter...
Bohužel daň za příliš za škodlivé ego bývá často vysoká a projevuje se nejvíce v oblasti zdraví, kde dochází díky tomuto vliv ke ztrátě soudnosti i kontroly na svým zdravím a narůstá naopak pocit jistoty, že mé zdraví je neochvějné a stabilní a nic nemůže ohrozit a postihnout, protože jednají v souladu s vesmírem a konají dobro... Stres, vnitřní napětí, zhroucení, oslabená psychika, spojená s úzkostmi a panickými ataky jsou tím nejmenším negativním projevem... Dlouhodobý vliv škodlivého ega vede k chronickým obtížím či vleklým nemocem, k vyčerpanosti organismu, vyhořelosti či k opakovaným nehodám, úrazům a v krajním případě končí...
S egem se přesto dá úspěšně pracovat, aby bylo v rovnováze a ku prospěchu... Snahou je nenechávat se ovlivňovat okolním světem, ale mít snahu na sobě pracovat... Nenechávat se ovlivňovat názory druhých, jejich negativitou např. "co si o nás kdo myslí", protože to není přesně to, co nás skutečně definuje, je to jen jejich, často zkreslený úhel pohledu... Přestat si brát všechno příliš osobně, ale naopak mít snahu být vděční za prožité životní situace i osoby v nich... Být empatičtí, postrádající odsuzování a posuzování ostatních - tedy nacítění se do nich a co prožívají, skrze intuici a ne logickou hlavu... Nemít strach požádat o pomoc - není to slabost.. Přiznat si vlastní chyby a z aně přijmlut zodpovdnost, protože je to znakem zralosti a chybuje každý... A být spojení s přítomností - prožívat vše, jakoby to bylo poprvé... Nepodléhat strachu, obavám a nejistotám, protože právě to vytváří často rozbolavělé a zlomené ego ať už z pocitů viny, kritiky, trestu a umět se s odvahou postavit výzvám a neutíkat od nich či je neodsouvat, protože nás stejně vždy dostihnou... To vše ale znamená pracovat na sobě a uvědomit si, že je ego nedílnou součástí nás i naší osobnosti, ale pouze na nás záleží a bude záležet, zda ho budeme mít pod kontrolou a budeme jeho přáteli, anebo se jím necháme ovládat a budeme jeho otroky... Pavel Theodor
