Zkrátka a dobře: pozitivní mysl ladí naše vlastní vibrace na frekvence, které zpětně přitahují vše, co v nás znovu a znovu vyvolává úsměvy.
Proto i často a s oblibou říkám a radím svým klientům, aby se snažili být pozitivní, pracovali na tom, vědomě si hlídali své myšlenky. Protože ve většině případů jsme schopni chmury, zlost, smutek pozitivní myslí přebít, vymazat a zničit.
Jenže každá mince má dvě strany. Někdy přijde chvíle, kdy je nám skutečně tak mizerně, zle a tyto negace jsou tak silné, že i když chceme sebevíc, nemáme šanci je přeprat i tou nejsilnější pozitivní myšlenkou.
A každý z nás tento stav pozná velice dobře, když zaútočí. Většinou netrvá dlouho, ale často bývá hodně intenzivní (nehovořím zde o depresích, protože to je už zcela jiný šálek kávy).
Důležité je si uvědomit, že ve chvílích, kdy je nám opravdu hodně, hodně mizerně, je pro nás daleko lepší - a především očišťující - se vyvztekat, vybrečet, vypsat ze z bolesti, vypovídat se… Prostě dostat tu temnotu ze sebe emocí.
I kdybyste měli rozbít hrnek, nebo hodinu bulet jako želva.
Bezpochyby jste už narazili na rady typu, že vše se dá zvládnou pozitivním myšlením, že se musíte ovládat, že stačí jen ignorovat emoce a hrát si na to, že je vám dobře… Tohle je nesmysl do nebe volající. Ve chvíli, kdy svoje emoce potlačíte a nebudete je ze sebe filtrovat, začnou vás dusit ze vnitř.
A dříve nebo později vás opět pohltí.
Dalším faktem je to, že pokud si na pozitivní myšlení jen hrajete, nefunguje.Nemá žádnou hodnotu, význam, sílu, dopad. A opakuji, že zde hovořím o situacích, kdy jsme opravdu na tom zle. Nikoli o situaci, kdy síla a víra v pozitivní mysl toto dusivé zatmění přebít dokáže.
Znám pár lidí, kteří se stali fanatiky pozitivního myšlení. Víc než normální a pohodové lidi připomínají však pitomce, co se křečovitě usmívají za všech okolností a hrají sami se sebou jedno velké divadlo.
To, že nám rupnou nervy a my se buď vyvztekáme, nebo vybrečíme, nebo lidi, kteří nás vytočí do ruda, pošleme do háje, nemá vůbec žádný vliv na Zákon přitažlivosti, ani na naši časovou linii. Je to jednorázová očista naší vlastní energie… Filtrace toho, co v sobě mít nechceme.
Proto se musím vždy smát, když mi někdo "moudře" napíše: Mesalindo, vy jako duchovní osoba musíte být vždy nad věcí, ovládat se, ovládat emoce. Nenechat se rozčílit… -copak jsem stroj? Právě proto, že o našich energiích toho vím poměrně dost, vím i, že být kliďas a v pohodě od rána do noci - byť to tak vůbec necítím - je totální destrukcí.
A podobné rady vám dají jen ti lidé, co vůbec netuší, jak naše energie funguje. Pouze chtějí vypadat sečtěle a svoje informace mají získané tak maximálně z pár přečtených knih.
A toto platí i u afirmací: jestliže je odříkáváme jen jako magnetofon, aniž by slova na nás působila, my je vnímali srdcem i duší, je to opět ztráta času. Nemůžete do sebe naprogramovat něco, co děláte jen jako roboti, aniž by v tom byla zapojena vaše duše a víra.
Vůbec se proto nebojte vybrečet se, vyvztekat se, rozčílit se, když to tak cítíte a víte, že pozitivní myšlenky budou mít v danou chvíli nulový efekt. Nic tím nezkazíte. Naopak - nebude vás sžírat vaše vlastní temnota, protože ji ze sebe dostanete. A tím si opět otevřete cestu k upřímné pozitivní vizi.
Jako perličku absurdity přikládám jeden e-mail /část obsahu/ osoby, která měla pocit, že je osvícenou dokonalostí… A nenechala si vysvětlit, že cesta, po které jde, rozhodně nevede k vyrovnanosti:
"… Když jsem se dozvěděla, že se bratr zabil, myslela jsem, že zemřu v ten moment také. Pak jsem si ale řekla, že moje pozitivní myšlení překoná tu bolest ve mně a začala jsem se usmívat. Byla jsem statečná, protože ve vnitř mě vše řvalo bolestí, ale já chodila po ulici s úsměvem, smála se při každé příležitosti, i když uvnitř mě samé všechno brečelo. Vím, že svoje chování musím přizpůsobit tak, aby vypadalo pozitivně a pak i já se budu cítit dobře. Překonala jsem se a i na pohřbu jsem se usmívala, když všichni okolo brečeli a hroutili se…." - z tohoto přístupu a myšlení si nikdy neberte příklad. Tohle totiž s pozitivním myšlením nemá pranic společného. Jedná se jen o masku, která vám nikdy a za žádných okolností nepomůže, naopak vás dříve nebo později zlomí a stáhne ke dnu.