POKUD ZA VŠÍM, CO SE NÁM DĚJE...

26.01.2025 11:52
Pokud za vším, co se nám děje v životě vidíme vždy jen důsledek, uniká nám podstata a tou je příčina toho, co se nám děje, a kde ve většině případů stále opakujeme stejné chyby /a z nich nepoučení/, které má na svědomí naše myšlenkové vězení, skládající se z domněnek, nereálných očekávání, tužeb ovládat a mít moc, neustálého analyzování života naší logickou hlavou a rozumem, ale také zažité a stále fungující /ale bohužel nemizející/ myšlenkové vzorce, modely a programy a stejně tak nastavený konzum, který nás pohltil... Mezi další aspekty patří náš podvědomý strach, který sice vytváří naše osobnost /ego/, ale vlastně proč? Proč bychom měli mít neustále z něčeho strach? Proč bychom se měli neustále o něco nebo někoho bát? Proč bychom měli mít neustálé obavy z nedostatku, ztráty či opuštění?
Jen naše hlava je tím, co nám způsobuje všechny životní problémy, starosti, trápení i tragické události, ale nelze všechno svádět jen na hlavu... Hlavním činitelem je absence srdce a intuice, které si právě naší logickou hlavou a analyzováním vztahů, úspěchů, výher a proher obalujeme ledem či neproniknutelnými hradbami... Není to ale jen absence srdce a intuice, je to i chybějící důvěra a trpělivost, že všechno se nám v životě děje proto, abychom díky prožitým zkušenostem duchovně rostli a stávali se moudrými, respektive naše duše...
Od začátku roku mi do emailu přistávají dotazy i různé příběhy lidí, kde je všechny spojují propady, úzkosti, frustrace, vyčerpanost nebo vyhořelost, ale také apatie a nezájem o cokoliv, co se děje kolem nich... Ve většině případů je spojují stejné oblasti a těmi jsou vztahy na všech úrovních, práce a finance či zdraví... Ale čím více budeme ohledně těchto oblastí podporovat strach, tím dosáhneme pouze toho, že celý proces urychlíme a zhmotníme do reality... Nebudu sám pokrytecký v tom, že se mě to nedotýká... Ano... I na mne působí propady, dny bez nálady a bez energie, strachy i pochybnosti, ale stále se snažím v daný moment vše pustit a snažit se zůstat v důvěře i trpělivosti, že se situace obrátí... Nevidím to ale jen u sebe, vnímám a cítím to i u druhých a ano, i mě ubyly objednávky, ale snažím se kvůli tomu nehroutit, ale zůstávat v důvěře k Vesmíru, že přesně ví, proč takovým obdobím procházím a ne zrovna pro mě v příznivě postavené situace... Také chápu obavy a strach jiných lidí a to z jejich existenčních důvodů, kvůli strachu o finance, o bydlení nebo o to, zda i nadále budou mít práci...
Každý takový moment, který zaznamenáme má ale své opodstatnění a tím je devítková vibrace letošního roku... Lidé nejsou připraveni na to, že by měli něco v životě ukončovat, pustit se toho, přestat na tom lpět, protože se stále dokola opíjejí iluzemi, že bude lépe... Ale jak může být lépe, když pro to nechceme nic dělat a čekáme na to, že se stane zázrak, Vesmír nás uchopí za ruku a provede všemi nástrahami, úskalími i překážkami a my sami pro to nebudeme muset prakticky nic udělat... Ale takto Vesmír nefunguje... Vesmír je schopen nám dát prakticky vše, po čem zatoužíme, co si přejeme nebo chceme, ale nedokážeme si toho vážit, takže tím mrháme, ale zároveň Vesmíru nic nevracíme, tak jak bychom měli... A najednou přijde okamžik, kdy se situace obrátí a my zůstáváme stát s otevřenou pusou a často zlomenými srdci, když o všechno přijdeme nebo se nám to rozpadá pod rukama... Ale ani v tento moment nechceme vidět příčinu, která je v nás samotných a obviňujeme Vesmír z nespravedlnosti, protože druzí na tom tak špatně jako my přece nejsou, tak jak je to možné???? A stále se opíjíme dál vlastním sebeklamem a iluzemi a nechceme si připustit, že viníky jsme my sami... Každý z nás má svou vlastní jedinečnou předem danou cestu, ale to, že my chceme víc, lpíme, očekáváme a našich představ se nechceme pustit z této původní cesty odbočujeme do slepých směrů, ve kterých si vytváříme hlavou další a další slepé směry, až se najednou ocitneme na konci a před mohutnou zdí... Aniž bychom postřehli, že vedle nás leží kladivo, krumpáč nebo cokoliv, čím by se dala daná zeď rozbít, stojíme a čekáme anebo se snažíme vydat zpátky po slepé cestě, ale zase jen odbočíme do dalšího, takže nám naše životy připomínají začarovaný bludný labyrint, ve kterém postupně ztrácíme svou osobnost, trpělivost, víru i naději... A přitom by stačilo vzít do ruky výše uvedené nástroje a pořádně bouchnout...
A o tom je i letošní rok, na jednu stranu těžký, protože bude ukončovat i to, co sami nechceme pustit, bude mít snahu zbourat staré myšlenkové struktury, ale také nadějný, že se svět promění a přijdou nové očekávané začátky... Ona vibrace čísla 9 není jen o ukončování a příchozích nových začátcích, ale také je o nás samých, o naší duchovní podstatě, ale také o tom, jaký si sami vytváříme náhled na okolí svět a jak jsme sami přispět k tomu, aby byl svět lepším... I letos máme na výběr... Buď se budeme každý sám na sobě mít snahu pracovat anebo budeme dál propadat pesimismu a negativitě za velkého přispění médií, ale čekat na zázrak prostě nestačí... Stejně tak nestačí čekat, že s tím začne druhý a my se přidáme... Jenže, dokud naše pohledy budou zkreslené, budeme zavírat oči před skutečnou realitou a obklopovat se jen lidmi, kteří nám lahodí a přitakávají nám, nikam se neposuneme a to ani jako jednotlivci, ale ani jako lidstvo, které zatím nepochopilo, že se po celou dobu 2025 let od počátku nového věku stále dokola opakuje karma národů, vyznání, rasy a pod... Pořád budeme srovnávat nesrovnatelné, hodnotit, posuzovat a odsuzovat, budeme mít snahu se vyrovnat druhým... Žít v nefunkčních přežitcích, dogmatech, předsudcích a vzorcích myšlení... Já osobně si ale razím vlastní životní motto, které mne zatím stále drží nad vodou, aniž bych musel sahat po záchranném kruhu nebo očekával, že mi někdo hodí lano a nebo pro mne skočí... Mým životním mottem je: "30 let jsem si sám kurvítkoval život, dělal chyby, chyby opakoval a dokonce propadal závislostem / a to je jen malý výčet/, ale jak se mi letos blíží pomyslný životní předěl /25 let podruhé/, mám dalších minimálně 40 let k tomu, abych si sám tvořil své vlastní životní štěstí, šel svou vlastní cestou a užíval si života tak, jak jsem to dříve nedělal.. Sbíral zážitky, cestoval, byl oporou pro svého syna a jeho budoucí rodinu, ale také si srovnal svůj partnerský život a přivítal v něm ženu, která mi bude motivací a společně zestárneme..." A světě div se, ono se to skutečně daří a děje, i když zatím pozvolnými krůčky... Letošní devítková vibrace mi pomůže za 8,5 měsíce uzavřít nelichotivou minulost, ale také už nyní mám v srdci svou partnerku... Žiji v přítomném okamžiku, vím že je už mou součástí a co na tom, že to ještě není fyzicky... Ona už prostě v mém životě je... Ono stačí se jen nelitovat, nevidět jen důsledek, uvědomit si příčinu i vlastní pochybení, ale zdravě se také naservítkovat a začít něco dělat... Ano, udělat krok k této změně je sice obtížné, ale když se jednou rozhodnete, nejde se už vrátit zpátky... A já jsem za tuto cestu rád, protože ji provází spousta inspirujících osob, aniž by o tom ale věděly /mé poděkování tak patří Eva Osladilová /maminka/, Adam Osladil /syn/, Jana Švecová, Petra a Radek Světlíkovi, Pavlína Konečná, Marie a Petr Fajmanovi, Alena a Zdeněk Frölichovi, Žanet Urbanová, Iveta Lang, Lucie a Martin Hrdličkovi, Soňa Sofi a dalším, nelze všechny vyjmenovat/... Skutečně stačí jen pozorovat, pustit a nechat být, mít důvěru a víru ve Vesmír i v to, co dělá a také sám v sebe a nakonec jsme sami mile překvapení, jak to najednou všechno začne zázračně fungovat a uvede se do pohybu... Pavel Adam
PS.: Každý měsíc přidám příspěvek, kde se s vámi podělím o to, jak procházím letošním rokem, bude to takový můj blog, který může inspirovat ostatní, že se dá všechno zvládnout, když nechybí vůle, víra, rozhodnost a trpělivost...