PŘÍLEŽITOST A JAK S NÍ SPRÁVNĚ ZACHÁZET...
22.07.2025 17:28
Procházením života si příliš vědomě nepřipouštíme, že nám Vesmír i život sám nabízí nepřeberné množství příležitostí a šancí, kterých se můžete chytit nebo od nich odrazit, nicméně i když se to projevuje od počátku našeho lidstva, dnešní konzumní doba příležitost jako takovou znemožňuje, protože nastavuje naši vědomou mysl na zcela jiné hodnoty, kdy lidé spíše pohodlně a příliš nenáročně očekávají nebo si myslí, že jim příležitosti budou samy padat do klína... Ale i příležitost je součástí vesmírných zákonů a většina lidí ani netuší, že ji může plně využít... Pohodlnost, dostupnost všeho a stále se víc a víc zhmotňující konzumní způsob života nahrává tomu, že lidé se nechtějí chopit příležitostí, ale věří tomu nebo spoléhají na to, že se vždy nakonec dostanou už k hotové věci, bez jakékoli známky snažení nebo motivování... Ale ti stejní lidé si nakonec stěžují, že se jim neplní, nic jim nevychází tak jak by chtěli nebo si přáli, ale pozapomínají na jednu důležitou věc... Můžete si přát podle duchovních knížek, můžete se modlit za lepší práci, žádat vesmír o lepší vztah nebo o zlepšení bydlení či finanční stránky života, ale pokud ti samí lidé nevyužijí příležitosti, kterou jim sesílá Vesmír, jen těžko svých cílů dosáhnout...
S tím rezonuje skvělá nadčasová myšlenka, na kterou jsem před nedávnem narazil a vnímám z ní hlubokou duchovní pravdu, kterou ale většina lidí vnímajících život logickou analytickou hlavou s absencí intuice nechápe nebo ji nerozumí... "Když se budete modlit nebo si přát, abyste se stali trpělivějšími nebo méně bojácnými a zahlceni strachem, myslíte si, že Vesmír vám trpělivost nebo pocit beze strachu dá anebo vám dá příležitost stát se trpělivým a neustrašeným? Když se budete modlit nebo žádat za odvahu a rozhodnost, myslíte si, že vám ji Vesmír dá anebo vám dá jen příležitost,a byste se naučili být odvážní a rozhodní? Stejné je to i v případě žádání o sblížení a usmíření rodiny či vztahů, myslíte si, že Vesmír vám dá pocit sounáležitosti a nápravy, anebo vám dá přežitost vztahy vyléčit a napravit?" Současné generace si příliš zvykly na to, že vše, co se jim v životě dostává se stává samozřejmostí, čímž ale ve své podstatě a duchovním růstu čelí "zakrnělosti", ale stále si nepřipouští že jim Vesmír jen dává PŘÍLEŽITOST, napravit nebo zlepšit své životy, kde oni s tím počítají jako se samozřejmou věcí, na kterou jsou zvyklí od výchovy rodinou, přes společnost a její nastavené konvence až po vlastní rozhodnutí... Ono není těžké procházet životem ziskuchtivě, vychytrale a s pozice "něco za něco", ale takto to funguje pouze u lidí... Vesmír tohle nedělá, neslibuje, ale plní přání, tužby i žádosti, ale formou, že vám v nich předá příležitost s tím něco udělat, něco napravit, změnit nebo udělat jinak, ale ten největší podíl práce stále zůstává jen a pouze na vás... Většina těch, kteří podporu a pomoc Vesmíru berou jako samozřejmost, jsou ale zároveň těmi, komu se nakonec bohužel nic nesplní a nebo jen částečně, ale než by tyto osoby připustily, že pro to nic vlastně neudělali, raději obviní vesmír i osud, že jim háže klacky pod nohy, dělá naschvály a nebo je sužuje svou nepřízní... Ale dokud lidé nepochopí, že nic není samozřejmé, nic není jisté, možná budou mít větší snahu zase pro to něco sami udělat a chopit se příležitostí, kterých jim Vesmír nabízí, a že se jedná vlastně o možnost či šanci dosáhnout cíle, změnit situaci či uchopit odpovědnost a úspěšnost do svých rukou... Vesmír totiž plní pro každého co potřebuje, ale lidé opomněli Vesmíru za jeho dary a příležitosti něco navracet, ale zákon hojnosti praví, že pokud vám Vesmír nabídne pomoc, odmění vás, vytáhne z problémů nebo přinese vítězné řešení, je potřeba mu za to něco věnovat zpátky, což je vlastně v přeneseném slova významu rovnováha mezi braním a dáváním... O rovnováze je vlastně celý náš život, který se dle prožívaných situací překlápí z jedné misky vah na druhou a zase zpátky, protože to, jak jednáme se nám vždy nějakým způsobem vrátí ať už v dobrém nebo zlém... Pavel Adam
