ZAJÍC

U Indogermánů je zajíc zvíře patřící k měsíci a symbolizuje růst, plodnost. V Řecku je to obětní zvíře bohyně Afrodity. Zajíc je aktivní jak ve dne, tak v noci, je rychlý a rád se rozmnožuje. U starých Britů byl posvátným zvířetem a nikdy se nejedl. V Evropě se naopak našlo mnoho vyobrazení honů na zajíce a hory z kostí, které jsou téměř výhradně zaječí. Později - možná pod vlivem křesťanské mise - se zajíc v Británii stává zvířetem čarodějnic. Zatímco v ostrovní keltské tradici může být cílovou proměnou, později se stává už ne tak jasně obsazovanou figurkou mezinárodních pohádkových motivů.

(Zdroj: moudré knihy a internety)